Západně od kostela v Popovicích stojí při mlýnském rybníku, jehož voda jindy příkopy okolo tvrze nadýmala, stavení v 18. století přestavěné.
Skládá se ze tří křídel přiléhajících k sobě tupými úhly a zadní stranu skrovného dvora uzavírá stará hrubá zeď. Přízemi zachovalo starožitnou způsobu, okna jsou kamennými veníři vroubena, dveře do končitého oblouku sklenuté a pod tím vším jsou prostranné sklepy. V prvním patře bývaly vysoké světnice, z nichž některé jsou pusté. Nejzajímavější z nich jest prvotní stará tvrz, nárožní pokoj, starožitným způsobem klenutý a při něm stará komora, obsahující rozličné tajné skrýše ve zdech a klenutích.
Nejstarší známý držitel a patron kostela byl Ondřej, který žil v 1etech 1354-1375. Roku 1370 založil s Bohunkem z Tehova stálou mši při zdejším kostele a byl nazýván pánem hradu. Po něm následoval neznámý držitel, od něhož koupil Popovice král Václav pro Reuvalda z Ústupenic za jeho služby. Od něho je dostal roku 1393 jeho syn Reuvald. Ale zanedlouho je koupil zase král Václav a daroval je roku 1400 klášteru Zbraslavskému. Avšak i ten Popovice po krátkém držení prodal. V letech 1402 až 1414 je vlastnil Václav ze Všeradic, jenž sem v těch letech faráře podával. Po prudkých roztržkách, které měl s farářem, urovnán roku 1406 dne 5. listopadu na návsi v Popovicích. Každý z nich přikázán do svých mezí a faráři mimo to uloženo sloužiti mši na tvrzi, kdyby pán si toho přál a dovolení k tomu dosáhl.
V pamětech se vypravuje, že Mikuláš z Husi roku 1420 tvrze Popovic dobyl a odtud k Leštnu (dnes Líšnu) táhl. Obyčejně se to vykládá na naše Popovice. Roku 1440 seděl tu nějaký Janek, jenž byl r. 1448 při dobytí měst Pražských.
Snad také sem patří Oldřich z Popovic, jenž držel roku 1450 s jednotou Poděbradskou. Nedlouho potom usadili se tu Popovští z Bezejovic. V řadě známých je první Jan roku 1488 a druhý Přech r. 1526. Tento si roku 1542 Popovice v obnovené desky zemské vložil a roku 1548 několik vesnic v okolí přikoupil. Přech zemřel nedlouho po r. 1549, zůstavil dceru Mandalénu, která byla vdána za Kryštofa Skuhrovského z Skuhrova. Po její smrti dědili po ní dcery Anna a Barbora a synové Václav (zemřel r. 1574), Smil, Mikuláš (zemřel r. 1570), Oldřich. Ti, kteří z nich byli živi zůstali a Jan Vchynský jako dědic Mikulášův prodali Popovice (1574) Šebestiánovi z Říčan. Tento byl dobrý hospodář , jenž kolik vesnic v okolí získal. Po jeho smrti Jan syn r.. 1594 Popovice ujal a k zaplacení jich některé vesnice odprodal. Jan psal se pak nejstarším a zemřel okolo roku 1620 zastaviv vdovu Reginu ze Skuhrova (druhou manželku) a syny Oldřicha, Václava a Heřmana.
Tito prodali Popovice roku 1628 Markétě rozené Vrchotické z Loutkova, manželce Oldřichově a tato zase roku 1630 Krystianovi svobodnému pánu z Ilova, jenž je držel nedlouho; neb roku 1634 s jinými přívrženci Valdštejnovými zavražděn. Statek Popovice pak postoupen roku 1639 vdově po něm Anně Albertině opět vdané Briaumontové rozené hraběnce z Fyrstemberka proti zaplaceni dluhů 19.506 k. m. obnášejících. Avšak že paní tato nebyla s to úkol tento vykovati, prodány Popovice (1653) Jiřímu Šťastnému Jaroslavovi Vítovi ze Rzavého, avšak od toho puštěny hned r. 1654 Anně Celárové rozené Kořenské z Terešova.
Dědici této stali se vnukové její, a Popovic zejména starší z nich František Albrecht Manerbio de Mantua (1659) a ten pak prodal je roku 1663 Janovi Vilémovi z Gerštorfu. Tento zemřel po roce a dědici stali se vnukové a vnučky jeho (Jana Bzenského z Prorubě a Anny Marie z Gerštorfu děti a bratr a sestra Vlkové z Kvítkova); ti prodali Popovice Janovi Jiřímu Olbramovi Brandlinskému ze Štěkně. Tento jej držel do smrti a po něm (asi do roku 1681) synové Jan Rudolf a Leopold. Když tento roku 1687 zemřel, následoval onen sám a byv roku 1699 do stavu panského povýšen, seděl tu až do roku 1723. Tehdy koupil Popovice Rudolf z Bynu pro svou manželku Johanku rozené hraběnce Bredovou. Tato prodala Popovice řádu křížovníků s červenou hvězdou (1732) a těm patřily do r. 1797. Toho roku připojeny k Jemništi.